 paiki
17.10.10
03:02
Nereg.
IP: .* | Ahoj všem.
Ráda bych vás požádala o radu či názor :-)
Věřím v magii, kouzla a čáry, ale asi nejvíc v určitou všudypřítomnou energii... Jen nevím, co to je a čím to je, že ji vnímám tak silně...
Jsem vychovaná v rodině, kde se věří jen v trdou práci, inteligenci a zásluhy. Věřící a odlišní lidé, silné, prudké emoce, to vše je dle mé výchovy špatné. Svou rodinu mám velmi ráda a vážím si jejich péče a názorů, ovšem už zhruba od 11 let vím, že je tu něco, co já cítím a vnímám jinak. Právě v 11 letech se mi začaly zdát sny, které se plnily. Trvalo to zhruba až do mých 15-16 let. Během noci se mi zdály normální sny, ale mezi nimi zhruba jednou za 2-3 dny, někdy i častěji, krátké sny, rádoby nevýznamné, nevýrazné. Ale právě tyhle sny jsem si vždy živě pamatovala a plnily se... Vždycky se splnily, ne hned následující den, ale zhruba do dvou týdnů... Nikdy jsem nevěděla, za jak dlouho se splní, ale když se blížil ten okamžik naplnění toho snu, cítila jsem to a věděla jsem, co přesně se v tu chvíli bude dít, který ten sen se bude plnit... Byly to opravdu nedůležité věci, jako malá nečekaná neohlášená písemka z češtiny či přírodopisu, začínající malou přestávkou mezi hodinami, pokračující zvoněním na hodinu, příchodem učitelky a oznámením písemky, její průběh až po odevzdání a konče dobrým pocitem, že jsem to snad všechno napsala dobře... Jen takové malé sny, ale opravdu se vždy věrně udály po pár dnech věrně a přesně... A gbylo to úplně jiné než déjá vu... jakoby naopak...
Pak jsem zhruba ve 14 letech začala chodit s kamarádkou na aikido, což je japonské bojové umění. Zpočátku jsem to brala jen jako sport, zábavu, pohyb, nové lidi... Později jsem u tohoto bojového umění zůstala sama bez kamarádky, začala ho brát vážně, měla jsem navíc tajné tréninky s pár zajímavými lidmi... Neříkali nám tam nic o energii, se kterou by člověk v aikidu měl pracovat, ani o myšlence, poslání aikida. Přesto jsem cítila přítomnost něčeho, nějaké síly či energie, která jakoby mnou proudila, nejdříve jen při trénincích, pak i mimo ně... Ta energie byla zvláštní, byla jsem tam nejmladší, bavila se a cvičila většinou s o dost staršími lidmi, jakoby je ke mě na těch trénincích něco táhlo, jakoby se se mnou cítili dobře, ale nejen kvůli mě samé... Nechápala jsem to. Pak mi jedna zkušená žena vyprávěla, že aikido v sobě nese i myšlenku toho, že lidmi proudí nekonečná vesmírná energie a aikido je cesta, která člověku může pomoct tuto energii vnímat, pracovat s ní a využívat ji v pohybu. Dá se prý i předávat i jiným lidem nebo ji nechat na ně působit. Může pomáhat a být příjemná nebo i škodit, podle toho, jak s ní člověk zachází. Chtěla se mnou zkusit proudění energie, sedly jsme si naproti sobě do seizy (seiza je posed v aikidu, spíše klečení, kdy má člověk rovný trup, což je prý ideální pro proudění energie), natáhly jsme k sobě ruce, dlaněmi proti sobě, ale nedotýkaly jsme se jimy, zavřely jsme oči a jen dýchaly do břicha. Po chvilce jsme dýchaly v harmanii a já cílila, jak jsme uzavřely - jak to nazvat - asi něco jako energetický kruh nebo kruh proudění energie. Mohla jsem i určit, jakým směrem a kudy nám v těle proudí. Šla mi z břicha přes srdce do levé paže a z té vstoupila do pravé paže té ženy, pak s nádechem do jejího centra, tedy břicha, z něj přes srdce do její levé paže a z ní do mé pravé paže, do mého břicha, pořád dokola... Bylo to velmi intenzivní, příjemné, hřejivé a zároveň meditativní. Potom jsem navíc nebyla vůbec unavená. Bylo to krásné.
Rostla jsem nejen věkem, ale i na duchu a v aikidu. Přišlo mi, jakoby ta síla se mnou rostla a často zesilovala účinek mého ženství na muže v mém okolí. Nebylo to jen fyzické, byla to zvláštní směs porozumění, energie, vášně a přitažlivosti. Také se mi často stalo, že když jsem byla ve výrazném citovém rozpoložení a něco si přála, tak se to nějak splnilo. Bohužel jsem si tehdy neuvědomovala spojitost mezi touto energií a plněním přání. Nevěřila jsem, že se ty věci dějí, protože to tak silně v tu chvíli chci a prožívám... Bohužel nejen dobré věci... A plnilo se to často... Také jsem v tom období byla velmi empatická a dokázala říct a formulovat do slov výstižně to, co mí blízcí cítili. Cítila jsem to. Velmi silně a pořád. Vše jsem s nimi prožívala, aniž bych si to občas přála. Jim mé pochopení a soucítění ulevilo, ale já jsem z toho byla strašně vyčerpaná a v depresi. Bylo to moc silné a nedovedla jsem to ovládat. Až jsem se jednou úplně uzavřela. Bohužel nejen před jejich pocity, ale celkově před nimi všemi.
Byl šok, že to dokážu, všemu tomuhle jsem se uzavřela. Ohromně se mi ulevilo. Sny skončily, všechno i ta energie bylo pryč. Bohužel i má schopnost kresit, mám talent, ale najednou jsem ho nemohla využívat, vzala jsem tužku do ruky a nemohla kreslit. To mě bolelo, to byl můj způsob, jak vyjádřit své pocity, jak promítnout své nitro.
V poslední době jsem se opět trochu otevřela... Dnes už nemám ty sny, které se plní. Už se nevěnuji aikidu. Ten můj vliv na muže není už tak silný a výrazný, ale jakoby hlubší. Dávám si pozor, co si přeji a jak intenzivně, snažím se být pokorná v těchto věcech. Stále ale nemůžu kreslit. Mám co kreslit, má ruka umí kreslit, ale jakoby mezi mou duší a rukou byla bariéra. Ale tu energii cítím pořád tak intenzivně, mnohem víc než dřív. Je pořád se mnou a cítím ji i okolo jiných lidí, i když oni na ni nevěří, obklopuje je. Obklopuje nás všechny a prostupuje naše těla, duše i životy. Cítím, jakoby ve mě sílila a chtěla se nějak projevovat. Cítím ji stále a všude... Opravdu je všudepřítomná... Je příjemná, ale může být i nebezpečná... Vím to, cítím to... A nechci, aby se děly špatné věci... Nevím, co to je... Nevím, odkud to pochází, ani proč já to vnímám tak silně a co si s tím mám počít... Cítím ale před ní velký respekt a že bych měla vytrvat ve své pokoře...
Prosím, poraďte mi... Co to je? Co mám dělat?
I když někdy si říkám, že možná jen blázním, přesto cítím, že v tu energii věřím... |
Maty
17.10.10
19:41
Nereg.
IP: .* | Ahoj paiki,
podle všeho jsi velmi citlivá bytost, která má otevřený kanál psychické energie. V období puberty se stávají výrazné věci, kterých se může člověk polekat a strach vytvoří bariéru pro další rozvíjení.
Stalo se mi tehdy (v létě), že jsem měla jít s fajn klukem na rande a večer před tím jsem měla živou představu (sen?), že jsme spolu na minigolfu a pak jdeme do blízkého lesa, drobně prší, ale je příjemně teplo. Sedneme si na lavičku a držíme se za ruce.. Ráno jsem po probuzení běžela k oknu a venku krásně modré nebe bez mráčku, tak jsem to pustila z hlavy. Až jsme šli z minigolfu k blízkému lesíku a začalo pršet, rozhlížela jsem se kolem, je-li poblíž lavička. No, byla tam a onen chlapec mě k ní nasměroval. Doma jsem z toho byla celá vedle sebe, ale nikomu jsem nic říct nemohla, asi by tomu nevěřili.
Poslední výrazný dojem jsem měla 30.listopadu 2008, když jsem se účastnila veřejné přednášky Jeho Svátosti Dalajlámy v Kongrs.centru v Praze. Moc jsem se těšila a v noci den předtím jsem přemýšlela, na co bych se Dalajlámy zeptala, kdybych měla tu možnost. Bylo to období, kdy jsem měla plnou hlavu maminek a dětí ze sociálně slabších vrstev (odešla jsem ze zaměstnání v Azylovém domě pro maminky s dětmi - oběti domácího násilí). Zeptala bych se, co je v této době nejlepší udělat pro to, aby matky s dětmi přestaly žít ve strachu nebo odloučeně (přibližně takto jsem tu otázku viděla). Druhý den jsme se se známou usadily skoro u stropu KC, takže jsme Dalajlámu viděly na obří obrazovce. Po několika úvodních větách začal vyprávět, že by mělo být usilováno o to, aby na celém světě matky měly klid a mír, který potřebují pro výchovu svých dětí s radostí a láskou, bez obav z budoucnosti atd. Takže moje otázka byla zodpovězena, aniž jsem o cokoliv usilovala..
Největší rozčarování asi člověk prožívá, když vidí pravdu a lež interpretovanou nejbližšími lidmi (něco jiného se říká, ale jiného se myslí). Osamocení se prohloubí a záleží na každém člověku, jak se s tím vyrovná. To jsem pociťovala velmi silně.
Začala jsem se věnovat duchovním pomocníkům (Andělům), žádám je o pomoc a o vedení, a pořídila si andělské karty, které si čas od času vyložím, abych pochopila např. význam určité situace.
Rozhodně neprožívám tak silné vjemy jako ty, ale obrátit se na vyšší jemnohmotné bytosti s prosbou o pomoc by Tě mohlo vhodně nasměrovat. To, že jsi na správné "adrese", poznáš podle jemného brnění např. v konečcích prstů (později v celém těle) a příjemného pocitu klidu. Pokud jsou Tvé úmysly čisté, určitě se nemusíš bát, že bys svými schopnostmi někomu ublížila. Touto energií, kterou vnímáš tak silně, můžeš oslovovat pozitivní stránku lidské bytosti, tedy to láskyplné v nás. Přeji Ti hezké dny a hodně radosti.. |