 es
09.08.13
13:33
Nereg.
IP: 77.242.90.* | Nike, ráda bych se vrátila k jedné z věcí, které jsi mi psala a nechala jsem to jako samostatně. Možná jsem za blbce, ale musím teď myslet na tolik věcí najednou,chvilema mi to už ani nemyslí. Četla jsem článek, kde vědci velice kritizovali myšlení lidí TADY A TEĎ, že nemyslí na budoucnost a nepřipraví se na ni. Teď jsem z toho jelen :) Děkuju moc předem. |
Nike.
26.08.13
12:13
Nereg.
IP: 37.48.42.* | To by ani nebyla dualita, aby se v ní nenacházely podobné rozpory.
Oni mají samozřejmě pravdu. Velká spousta lidí není vůbec schopna určit své budoucnosti jakýsi směr, naplánovat si, zabezpečit se, a taky to ovšem realizovat. Ti, co to dělají jsou v životě úspěšnější, to je jasné. Co je podle mě horší, nedokážou domýšlet dalekosáhlejší důsledky svého počínání, či nevhodné pasivity. Koukají jen na okamžitý prospěch a kolikrát je to fakt ve stylu „po mě potopa“.
Ale za prvé se obávám, že tito lidé jsou k tomu indisponovaní a nemám iluze, že by překročili svůj stín a za druhé ani tak by nemuseli v budoucnosti neustále myslí setrvávat. Vlastně je skoro jedno, jestli to umějí, nebo ne. Vesměs všichni lidé žijí permanentně v budoucnosti, která ještě neexistuje, žijí neustále ve vědomém/podvědomém strachu, že udělají chybu, že neuspějí, jak to zvládnou a co na to ostatní, taktéž ve strachu ze smrti. A když už náhodou ne v budoucnosti, tak pro změnu v minulosti, ve vzpomínkách.
Jaký je výsledek? Že ani pořádně nežijí, tedy ne tak, jak by mohli. Ovládá je mysl a o svém opravdovém Já ani nevědí. Největší sranda je, že když se pak ohlédneš dozadu, tak Ti to tak strašné třeba nepřipadá, ba kolikrát vzpomínáš na to hezké. Není to absurdní?
Taková veverka sice taky do jisté míry myslí na budoucnost, když si nastřádá zásoby, ale jako každé zvířátko žije dokonale tady a teď. Člověk se to musí učit, protože ho od toho rozum a ego odvedl. Je to kus práce a je to duchovní cesta.
Jinak, ještě poznámku k vědcům: oni přeci jen z větší části koukají víc na tu materii a přemýšlejí v intencích západní společnosti, která to postavila dost na soutěži a úspěchu jednotlivce, nemůžu si pomoct. Jenže to vytváří permanentní civilizační stres. Ono na úspěchu není absolutně nic špatného, akorát že to vnější budování nestačí, ne napořád. Vždycky nakonec dojde i na toho ducha. To nic objevného není, že…:D No, my jsme zvyklí z televizních novin jen na ty katastrofické zprávy z chudších zemí a horujeme u toho, jak je to strašné, ale když tam jedeš, tak třeba vidíš, že se asi stokrát víc smějou, než zápaďani.
|