 dr.daniela_j
17.03.10
12:18
Reg. před 2016
| Milý návštěvníci věštírny, chtěla bych se s vámi podělit o nedávnou zkušenost co se mi stala.
Nejprve bych chtěla o sobě říci, že jsem vždy byla spíš takový negativní člověk, který nevěří na to, že k vám dobro příjde samo, a že vše co máte si musíte vybojovat loktem, nebo s trochou magické pomoci.
Nedávno se mi stalo, že mi jedna žena udělala něco nač jsem na ni byla moc naštvaná (nejsme spolu nijak v dobrém vztahu, a vždy když je možnost, tak mi škodí). Nejdříve jsem dostala pocit zloby a pak nastoupila velká chuť po pomstě. Nechala jsem si to v hlavě rozležet a šla si brouzdat po internetu, kde na mě zničeho nic vyskočilo okénko "čiň dobré, bude ti dobro dopřáno, čiň zlo a bude ti zle"
vzpomněla jsem si na pravidlo že vše co vykonáte se vám 3x vrátí... tak jsem si řekla že na ni kašlu, užívala jsem si pocitu že mam hodného manžela a bezva přátele a tu záležitost jsem uplně vypustila z hlavy.
Po dvou dnech se věci vše sami vyřešily ku mému prospěchu, a tak si říkam, že člověk by měl myslet positivně ne protože očekává že se mu to vše vrátí, ale prostě protože tak chce myslet. Po dlouhých letech jsem změnila na život názor a tak s vámi chci tento pocit sdílet. Doufam, že toto někoho zaujme a neztratí tolik let negativním myšlením jako já.  |
| |
 Anonym
17.03.10
12:21
Nereg.
IP: .* | Jasné škorpíóni to tak robia aj ja to tak robím všetko najmenej raz vraciam , snažím sa len samé dobro ale niekedy sa pritrafí aj sa dať vyprovokovať |
| |
kavicka
17.03.10
19:57
Nereg.
IP: .* | je to pravda,nikdy netreba robit iným zlo...  |
| |
pegaska
18.03.10
12:59
Nereg.
IP: .* | Já zas mám velmi negativní zkušenoti s jednou šťírkou, Náhodou jsem se s ní setkala před více jak 20 lety v autoškole. Ostatní ji znali z práce a docela e od ní odtahovali. Já ji neznala a tak jsem s ní nezávazně hovořila a pak i pomáhala doučovat, protože jí to opravdu nešlo. Docela jsem jí litovala. Byla to svobodná matka, která svůj životní úděl velmi těžce nesla . Ne že by žila v nedostatku, ale to, že si ji nikdo nechtěl vzít vlastně nestrávila dodnes. Začala mi navštěvovat. Ne že by to byla kamaádka, ale nějak jsem jí chtěla ulehčovat její samotu, Vždy přišla bez ohlášení a já ji přijala. Sice jem se s ní neměla o čem bavit. Byla na jiné vlnové délce. Neměla ráda lidi, s každým se hádala, udávala a pod. Mně se to v té době netýkalo.. Ne že bych jí dávala za pravdu, ale nijak jsem neodporovala. Jednak jsem ty lidi neznala a můj názor byl jiný. Jen jsem poslouchala. A to asi byla ta chyba. Možná jsem měla ty lidi chránit, nebo alespoň říci svůj názor. Ale copak říci jako blíža něco k tomu, že jí sousedé závidí šaty, boty a jiné dle mého malichernosti. Teď se její zlost, zřejmě kvůli mé práci obrátila proti mně. Zcela bez varování. Pomlouvá mě kde to jde, vytahuje mé osobní věci z minula /nestydím se za to co jsem prožila/, ale zdá se mi to jako nepřístojné. Každý má své životní vzestupy a pády. Říkám si nech jí, je to Boží člověk, moc rozumu nepobrala. Necítím k ní nenávist, ale přesto mi to vadí. V mém věku bych již chtěla mít vliv. Je ve mně pocit :pro dobrotu na žebrotu. Poraďte co s tím. Díky |
| |
kelišová
18.03.10
19:18
Nereg.
IP: .* | pegaska : Už jí neomlouvejte - že je prostá a tak - tady prostě je nutné říci a uleviti si i sprostými slovy - a taky bych si jí pěkně vyčíhala a vše bych jí vmetla do tváře .Někdo už to té ženě říci musí , takhle si může myslet , že je to normální , že se to může a Vy se ještě k tomu nebráníte .život někdy sám chce , abyste se bránila -žádný takový nastavit druhou tvář - ano pochopit , ale nenechat se vláčet , upozornit - tak to teda né a pak to hodit za hlavu a vykašlat se na ní ... ..
A poučení - nepouštět si k tělu takovéto osoby , i když chápu , že je to někdy těžké , brát život realisticky , neboť někteří lidé jsou nehodní , prostě je to tak , máte poučení pro příště .
A nemyslete , já mám za sebou takovýchto spálení několik ... .
Například moje skorošvagrová (již jí není ) , tak jsem si myslela , jak si spolu rozumíme a pak jsem se stala zástěrkou pro její úlety s jiným pánem , chodili jsme spolu do hospůdky , na kafíčko ve čtyřech , jen jako , že posedíme s bratrem a jeho kamarádem a jí .Pak slyše chvalozpěvy na kamaráda , jak on má velké ruce a co s nimi vše dokáže , jaký on je silák .A taky nejsem slepá a blbá , abych si nevšimla (vždy se mi líbily kriminálky ) pohledů z očí do očí , ruměnečků a rukou pod stolem , chápu nevěru , ale co je moc , to je moc .Celá rodina , všichni známí pak o všem věděli , jen né bratr .Říct mu to - to ne , vždY je ten třetí - ten nejhorší .A tak jsem si od ní nechala líbit pomlouvání bratra , mých rodičů a byla jsem ticho - psychický teror hadr - hledala chyby a záminky a omluvy - aby ho mohla opustit s čistým štítem , pchá ... ...
Taky jsem měla kamarádku , jež mi tvrdila , jak je se mnou dobře a prostě mne jen využívala ... .
Rada 2 : vážit si sama sebe a mít se ráda , taky se naučit říkat NE ! ( dlouho mi to taky trvalo a občas mám stejně výpadky a záchvěvy samaritánství )
Ono to heslo - žít a nechat žít - ono se dá vysvětlit taky tak , že některé lidi máte nechat jejich osudu , někdy to jinak nejde.
Mějte se fajn a přeji Vám , ať potkáte " normální" kámošku , se kterou Vám bude fajn .kelišová   
|
| |
Pegaska
18.03.10
21:24
Nereg.
IP: .* | Kelišová - děkuji mnohokráte za pochopení a slova útěchy. Ještě to asi bude nějakou dobu bolet, protože ona je taková nátura, že hned tak pokoj nedá. To ne už jsem jí řekla - neotvírám jí dveře. A od té doby právě zuří ještě víc. Ztratila totiž asyl a nemě kam jít když není v práci. A v domě jí to pálí, protože tam lidem dělá peklo již 35 let. Ještě jednou díky. Naučit se říkat ne je opravdu těžké.  |
| |
dr.daniela_j
19.03.10
07:41
Reg. před 2016
| pegasko, je to tak, chce to rázně ukazat že ja se nedam... v mém případě se to totiž táhlo hodně, zpočatku jsem hodně bojovala, došlo to i na městskou policii... ale stejně se nic nezměnilo... tak mě to přestava bavit, ta baba se prostě nezmění ... snad mi je útěchou to že je stará a že brzo umře...
nejsem pacifista ani nepřeju nikomu nic zlého, je to takové "žít a nechat žít... " s menším dodatkem "dokud nebude zasahovat do mého žití"
jinak můj manžel je taky takový typ člověka, který se snaží se všema vyjít... jenže i přesto že viděl že se lidi ozývají jen když něco potřebují... nedokazal jim v okamžiku říct NE... doplácel na to tak, že měl z celého oddělení v práci nejméně peněz ale přitom nejvíc dřel... naštěstí se nám podařilo ho to NE naučit říkat a i když se to jde pomalu, ale mírné zlepšení tu je |
| |