 plyšový medvídek33
09.05.11
13:47
Nereg.
IP: 90.180.130.* | Všechny Vás moc zdravím,
pravdou je, že mám problém a nevím jak ho řešit. Sice mam kolem sebe lidi, kterým to můžu říci, ale nikdo mi na to víc, než slova soucitu říci nedovede.
Jedná se o to, že neumím žít přítomností. Uvnitř sebe se neustále "hrabu" v minulosti a řeším budoucnost. A přítomnost? Tou žít neumím. bayste rozuměli - měla sjem vztah, který trval dva roky. Probíhal hodně dramaticky. Samé urážky, psychický teror, vydírání. Ublížilo mi to, a na chvíli asi i srazilo na kolena, ale ustála jsem to a šla dál. Vlastně dnes můžu říct, že mě to posílilo, jak už to bývá, ale přesto ze mě nezmizely všehcny negativní pocity, které jsem tenkrát prožívala. Dodnes je "tahám všude s sebou". V noci se kolikrát s hrůzou vzbudím, jsou dny, kdy mám smutnou a špatnou náladu a myslím je na tohle a nevím, jak se toho zbavit. Přála bych si, abych se toho už zbavila, ale nevím jak. Snažím se neustále něco dělat, nemyslet na to, mít radsot ze života, ale nejde to. Už rok mám skvělého přítele, ale jak jsem řekla - nedovedu si to užívat. Neustále v duchu řeším, zda spolu budeme, protože si říkám, že další ránu už nesnesu, i když vím, že bych snesla, protože by mi nic jiného nezbylo. Pořád se zabývám tím, jestli spolu budeme nafurt, zda opravdu miluje jen mě, i když mi to často říká, je na mě hodný. mam hrůzu z toho, že se jednou pohádáme, mam hrůzu z toho, že něco zkazím, nebo že se to zhroutí a já zas budu tam kde před tím - noci a dny plné prázdnoty, slz a čekání na to, až to někdy bude zase dobré. Obíhám kartářky, a i když vím, že ne každá se vždy trefí, zkouším to dál, a v případě něčeho mín příznivého už se stresuju  Nevím, jak se od toho odprostit. Přítel kolikrát vidí, že nejsem zrovna v pořádku a ptá se co se děje..ale copak mu mám tohle vyprávět? Asi už mi vážně hrabe |
| |
plyšový medvídek33
09.05.11
13:49
Nereg.
IP: 90.180.130.* | Omlouvám se za chyby... nadpis měl být "přítomnost" |
| |
Maty
09.05.11
17:08
Nereg.
IP: 77.48.243.* | Ahoj plyšový medvídku33, myslím, žes sice rozchod prvního vztahu ustála, ale bývalému příteli jeho urážky, vydírání atd. neodpustila. Žiješ ve strachu, že se vše může opakovat. Musím Ti napsat, že čeho se bojíme, to si taky přitáhneme .. bohužel. Najdi si ve svém dni volnou chvilku, několikrát se zhluboka nadechni a vydechni, vrať se vzpomínkou ke svému minulému vztahu a řekni si otázku :" Co jsem měla v tomto vztahu pochopit? Co mi tento vztah dal?" Projdi si to v klidu, najdeš tam nejen chyby partnera, ale i své .. nemá cenu se jich bát, je to spíš pro Tvé dobro do budoucna. Až si tuto rekapitulaci projdeš, odpusť v duchu býv. partnerovi za nepříjemné chvíle, odpusť i sobě, žes připustila, aby on si je k Tobě dovolil. Na závěr bývalému poděkuj, že díky vztahu s ním jsi měla možnost poznat chybu (chyby), které už nemusíš v dalším vztahu opakovat. Tímto procesem ukončení a odpuštění přeorientuješ svoji mysl jen na nynější vztah .. měla bys pocítit uvolnění.
Nemusí vše proběhnout na první pokus, přeji Ti tedy trpělivost se sebou a hodně štěstí v novém vztahu  |
| |
plyšový medvídek33
09.05.11
18:12
Nereg.
IP: 90.180.130.* | Ahoj Maty,
no takhle jsem to už "analyzovala" několikrát. Nikdy bych si nedovolila tvrdit, že vše co se stalo byla jen jeho chyba, ani jeden nejsme bez chyby. Vim, že mi to něco dalo - v nynějším vztahu se - jak říkáš - chovám zase jinak, už bych nikomu nedovolila aby se ke mně takhle choval a tak dále... a asi máš rpavdu, že i přesto, že říkám "je to pryč" jsem mu nikdy uplně neodpustila... a mám strach, že se to stane znova, i když můj nynější přítel je milionový chlap. A díky těm špatným zkušenostem jsou dny, kdy se chovám odměřeněji, než bych měla, než by si ten můj miláček zasloužil... to taky nevím jak změnit, co přesně udělat, aby si byl opravdu jistý, že ho miluju (krom toho, že mu to řeknu)... 
Odpouštět umím a neřekla bych,že cítím vztek, ale pořád to tam asi je... .
 |
| |