Esoterika - téma Magie
zpět
Bylinky III. - Co tedy patří do mágovy zahrádky?
V cyklu je čerpáno z článků časopisu Svět Magie, herbářů a internetu.
Blín
Blín je asi metr vysoká rostlina, kterou najdeme na rumištích, skládkách, kolem cest a na mezích. U nás roste blín černý, který má světle žluté květy s fialovým žilkováním a rozličné magické využití, který však silně páchne. Příbuzný blín bílý s bílými květy bez žilkování roste v jižních krajích, ale byl prý nalezen zplanělý v Šárce na okraji Prahy. Celá rostlina, ale zejména semena obsahuje alkaloid hyoscyamin, který je ve větších dávkách jedovatý, ale má účinky zajímavé pro magiky rozličného zrna - blín je považován za rostlinu věštců.
Delfské věštkyně vdechovaly při svých obřadech směs blínu, myrhy a vavřínu. Keltové ho nazývali beleno a byl zasvěcen bohu věšteb Belenovi. Ve starověku znali blín jako léčivku Egypťané, Babyloňané, Indové, římané, Řekové a později i Arabové a další maloasijské národy.
Ve středověku blín hojně užívali čarodějnice jako součást masti umožňující astrální cestování, Germáni jej přidávali do piva (!). Někdy se užívá jako náhražka opia při rituální magii, při kouření má obdobný, nicméně slabší účinek než opium. Kouření způsobuje dlouhý a hluboký spánek.
V Čechách se věřilo, že blín vykopaný čistou pannou o půlnoci při měsíčním novu způsobí deště, za úplňku sucha.
Lidově: belian, blán, blekot, bolehlav, bylina Jasoňova, čarný mák, čertova bylina, divá rosa, furgacia, horký blen, kapří květ, lulík, mateřské koření (?), smradlavec, spánek, svinské zelí, šaly, telian, tejman, žbánečky.
Čemeřice (Hellenobrus)
Čemeřice černá je vytrvalá bylinka se stálezelenými kožovitými listy a velkými bílými květy. Přívlastek černá se týká silného kořene, který je předmětem zájmu lékařů, léčitelů, ale hlavně mágů. Celá rostlina je JEDOVATÁ, otrava se projevuje závratí, sliněním a zvracením. Rozšíří se zornice a nastanou křeče. Hrozí smrt zástavou srdce.
Kořen čemeřice páchne odporně po žluklém tuku a obsahuje jedovaté glykosidy helleborin a helleborein.
Jako saturnská bylina se čemeřice vždy spojovala se světem duchů a zemřelých. Pokud se týká duchů, může je čemeřice jak přivolávat, tak odhánět. Nosí-li u sebe melancholický člověk vařený kořen čemeřice zabalený v bílém plátně, bude zbaven své psychické obtíže. Stejný postup by měl pomoci i člověku posedlému duchy. Vykuřování čemeřicí může pomoci při exorcismech. V okolí řeckého města Antikyra rostlo ve starověku velké množství čemeřice a rozmohlo se zde její užívání jako prostředku proti šílenství, ostatně v té době s posedlostí přímo spojeným. Ujalo se pořekadlo Antikyras soi dei (potřebuješ čemeřici) jako narážka na něčí přihlouplost, a poslat někoho do Antikyry znamenalo totéž, jako u nás do Bohnic. Na prášek rozdrcený kořen čemeřice byl prostředkem lidové magie, sloužící k tomu jak se dostat někam nespatřen. Stačilo prášek sypat před sebou. Čemeřice černá také bývala jednou ze složek čarodějnických mastí. V evokační magii se kořen čemeřice uplatňuje ve Faustově kuřidle, kde slouží ke krocení vzpurných duchů, a připravuje se takto: Rozdrťte sušený kořen čemeřice, česnek a přidejte sirný květ. Vše řádně promíchejte. Pak kuřidlo položte na žhavé uhlí během pronášení donucovacích formulí. Tímto způsobem si lze duchy zcela podmanit. Odvar z kořene čemeřice se také používal proti vším ajiným parazitům.
Známá též lidově jako: černé koření, dalibor, elebor černý, hromové koření, kejchavičné koření, černokořen, Kristova růže, panenka v trní, svatodušní kořen, zimní růže.
Pelyněk
Pelyněk pravý je aromatická, stříbřitě plstnatá trvalka. Rostlina vytváří až 1m vysoké trsy, kvetoucí mnoha drobnými žlutými kvítky. Dobře roste na výslunní, v písčitých suchých půdách s dostatkem vápníku. Množí se odnožemi, semeny jen obtížně. Primární planetární signaturou pelyňku je Mars, dále vykazuje tato bylina ještě korespondence saturnské a plutonické. Tato astrální konstituce pelyněk předurčuje k použití při zvyšování psychických i fyzických sil, a činí z něj tak významnou ochrannou rostlinu. Protože Mars je nejen bohem válečníkem, ale také milovníkem, nachází pelyněk uplatnění v praktikách milostné magie. Přidává se do nápojů lásky nebo je možné umístit pelyněk pod postel toho, jehož lásku si přejeme. Saturn a Pluto indikují použití pro kontakty se světem mrtvých i světem duchů. Keltové prý vykuřovali pelyňkem o Samainu, a dokonce již v pravěkých hrobech v Iráku se našel pelyněk, který zřejmě nějak souvise s kultem mrtvých. Germánským ženám byl pelyněk pomocníkem při porodu, protože usnadňoval dítěti přechod z onoho na tento svět. Obdobně byla tato bylina nápomocna himalájským šamanům při astrálním cestování. Vtírání rostlinné šťávy nebo vykuřování pelyňkem šamana chránilo před nežádoucí pozorností démonů. Staré čarodějnické knihy tvrdí, že je-li pelyněk spalován na hřbitově, donutí duše zemřelých aby se zjevili a promluvily; sloužil tedy jako nekromantické kuřidlo. Podle lidových předpisů pelyněk vložený do boty chrání cestovatele před únavou jakož i před kousnutí psem a uštknutím hadem.Ratolest pelyňku spálená o svatojánské noci zajistí ochranu před zlem po celý následující rok. Nejúčinnější je se rostlinou na chvíli opásat a pak ji hodit do svatojánského ohně. Následující novodobý rituál zvědné magie může pomoci odhalit pravou lásku. Na svatého Lukáše (18. října) vezměte snítku pelyňku, majoránky, měsíčku a tymiánu a usušte je nad ohněm. Pak bylinky povařte ve vodě s trochou medu a octa, pomažte se touto směsí a třikrát opakujte: "Ó svatý Lukáši, buď ke mně laskavý, ať ve snu se láska má skutečně odhalí." Následující noci spatříte ve snu tvář vašeho budoucího partnera.
© Eurik Podhorský
Diskutujte na téma :
Nejnovější příspěvky z fóra:
