Šťastný je ten, kdo se naučil být nadšený. Ne ten, kdo se naučil závidět.Další myšlenky ...
„ Zlé síly nade mnou nemají žádnou moc. ”
Člověk je bytost přirozeně společenská.
Přítel je ten, kdo se spolu raduje z dobra, jehož se dostane druhému, a kdo spolu s ním cítí bolest, když má zármutek, ne snad z nějakého jiného důvodu, nýbrž pouze kvůli němu.
Vzdělání je nejlepší cestovné pro stáří.
Pravá moudrost je v štěstí okrasou, v neštěstí oporou.
Lidé nemohou nepřetržitě pracovat, potřebují odpočinek. Proto však odpočinek není ještě konečný cíl.
Ježto lidé nemohou nepřetržitě pracovat, potřebují odpočinek, přesto však odpočinek není konečný cíl.
Ze všeho nejvíc vyčerpává nečinnost.
Komedie je napodobením neškodné špatnosti.
Láska, kterou cítíme každý k sobě, není výjimečný, ale od přírody pěstěný pocit. Vypjatý egoismus naproti tomu zasluhuje výtku spravedlivou, neboť je sebeláskou vystupňovanou přesmíru.
Člověk je tvor společenský.