Pracujeme, abychom žili, nežijeme, abychom pracovali.Další myšlenky ...
„ Mé tajemství nebude odhaleno. ”
Jakmile se z mládí začne dělat zásluha, tak je to špatné. Protože každej blbec - starej - byl taky jednou mladej blbec.
Bavilo by někoho blbnout, kdyby blbnutí bylo povinné? Nebo nebavilo?
Překonávat vědomě své sklony k blbnutí a blbostem je nejvlastnějším projevem lidskosti.
Pakliže člověk zvítězí nad vlastní blbostí, je vítězem nebo poraženým? V každém případě je to dobré...
Někdo má to štěstí, že má schopnost být přítelem.
Přátelství je součást lidského štěstí.
A přece každého dne je svět o chlup lepší než včerejšek, i když lidi dělají psí kusy, aby tomu tak nebylo.
Jedna ženská vidí někdy dál než pět mužských s dalekohledem.
Lidské štěstí, to je taková šňůrka, na kterou navlékáme malé korálky, taková malá štěstí - čím jsou drobnější a čím je jich víc, tím je to jejich štěstí větší.
Zbabělci jsou nepochybně nebezpečný živel, ale co teprve odvážní blbci?