 Theodor
19.11.11
09:39
Reg. před 2016
| Představte si sen: Je noc. Ticho. Jen vítr se prohání mezi stromy v lese. Přicházíte ke staré dřevěně polorozpadlé chatě. Uvnitř je žena, která pláče. Její smutek je tak silný, že kolem ní zapaluje dřevo a vzniká požář. Přijdete k ní a dotknete se levého ramena. To jí vyděší otočí se na vás, ale v průběhu toho ten strah rozpoutá obrovský požár, který nakonec přejde do exploze. Plameny vás spalují. Najednou je prostor kolem vás obklopen horkým ohněm. Obejmete tu ženu ve snaze jí ochránit. Pak jí pohlédnete do očí. Výraz je zvláštní. Něco mezi zlověstným úšklebkem a milující starostlivostí. Pak v jejích očích vzplane oheň. Oba mizíte v plamenech... Najednou vidíte scénu jakoby zeshora. Chata je jen pár doutnajících polen a před ní stojí... Nová bytost... Jakoby byla složená z vás obou... a z ní se odděluje hořící další bytost... nemá hlavu, jen zadní nohy a ocas vlka a místo hlavy má zadních 6 nohou pavouka. Nevidí a proto naráží do stromů. Je odporná a utíká pryč, ale je vidět, že je neškodná. Působí až komicky. Ta nová osoba pak odchází pryč. Vyrovnaná.
Jak byste ten sen vyložili. Zajímají mě názory. |
| |
 Kata-rína
19.11.11
12:30
Nereg.
IP: 94.199.199.* | Theo, zdravím Tě, ráda Tě zas vidím.
Předesílám - nejsem vykladač snů. Ovšem v minulosti mě téma "sny" zajímalo a porozhlédla jsem se k tomu - s tím závěrem /na základě svých zkušeností/, že vyložit sen si má každý sám - podle toho, kam ho intuice povede na základě konkrétního snu /jelikožto různé teorie o výkladu snů mohou podle mého názoru být pouze inspirací k zamyšlení - pro dotyčnou osobu sólo - čmuchat dovnitř sebe po vlastních stopách/.
Nevím, zda Ti bude něco platné, pokud napíšu pouze své pocity z toho snu, který popisuješ - zajímají Tě názory - vytřídíš si je stejně pak sám podle toho, co bude pro Tebe užitečné - takže:
Potřeba najít konečně nějaké řešení - cestu, způsob existence - čeho se doháje držet, co je správné - když pomoc je spalující, problémy jiného člověka vcucnou do svého ničivého víru i záchrance. Oheň očišťuje - i když zároveň hřeje - tento pozitivní aspekt ohně ve snu chybí - možná je potřeba tuto vlastnost ohně najít, zejména vidět v reálu, mimo sen - snový oheň ničí - ničí to, co je tíživé, aby bylo nahrazeno něčím novým - "zeptat se" svého podvědomí, jak to "nové" má vypadat - jaká má být vytoužená rovnováha, vyrovnanost. Zda bez hlavy /schopnosti přemýšlet, schopnost vidět - bez hlavy nemám oči, uši, čím pak asi jí takový tvor... ./ - žít pouze pudově a osamotě? /což je pro samotného event.snícího odporné a komické - vlk samotář? - pavouk ve tmě?/ - zvažování, zda tato jinakost nemá větší hodnotu pro klid a vyrovnanost, jako cokoliv, co bylo předtím - a bylo spáleno ohněm.
Ještě mě napadá slovo "máma" - nějak na základě kontextu - pocitově. Mámy - jsme zároveň inspirace a podpora, zázemí a jistota, ale současně i brzda... ... .prostě někdy zavazíme - musíme do ústraní, ale my to zvládnem a umíme pochopit.
Vzpomněla jsem si ještě na něco, co je hodně "z historie" /třeba to bude k něčemu/ - kdysi jsem jako studentka konzervy měla sen, ve kterém byla moje profesorka klavíru mrtvá - tehdy mi tento sen vyložila v psychologii studovaná osoba. "Odhalila", že mám vůči své profce nějaké výhrady - protože jsem jí ve snu NECHALA umřít.
Přemýšlela jsem pak na tom tehdy - a něco se našlo - byla ke mně laskavá a dávala mi velkou volnost /předchozí moje učitelka klavíru byla metr... ../ - a najednou jsem měla pocit, že to přísné vedení nějak potřebuji - zpětně je mi jasné, že mi moje profesorka poskytla přesně to, co bylo správné a co jsem potřebovala i později ve svém životě - svobodu tvořit - cokoliv jsem si nadšeně umanula, že chci nastudovat, podpořila mě v tom a pracovaly jsme na tom - aniž by mi do toho příliš kecala /tehdy jsem měla pocit, že by měla o hodně víc usměrňovat/ - bylo to skvělé! Byla to stará žena, která neměla vlastní děti, byla jsem její poslední žákyní - byla noblesní.
Tudíž: podle podobného výkladu snu by to mohlo být tak, že osoby, které byly spáleny v ohni - zanikly - prostě něčím v reálu snícího iritují, není s něčím v souvislosti s těmi osobami /včetně sebe/ spokojen.
No, už víc raději nenapíšu - už jsem asi dálnicová.
čau
 |
| |
kelišová
19.11.11
14:35
Nereg.
IP: 217.117.216.* | Mě to evokuje lásku a vášeň dvou lidí ( les , oheň , ohnivé oči ) , taky obavy , které předcházejí tomu odevzdání se vztahu ( noc ). Ta žena se ve snu bojí - neví, jestli ten muž cítí to samé , muž se k ní vydá, možná se rozhodne ( dotek na rameno , obejmutí . Pak všespalující vášeň a splynutí dvou těl - možná i duší . Ti dva lidé jsou zřejmě silné osobnosti ( nová bytost - část pavouk a vlk , ta bytost je bezhlavá - vůči sobě ztrácejí negativní vlastnosti svých osobností .
Nová osoba je vyrovnaná - spojení těch dvou bude šťastné .Nebo už je.
|
| |
Kata-rína
26.11.11
06:17
Nereg.
IP: 94.199.199.* | Theodor: ač nereaguješ na vyžádané názory /důvody neznám, určitě je máš, víš sám, jaké... ../, připíšu - na něco jsem natrefila - ve zcela jiné souvislosti - poslechnu intuici - vynořil se mi z té myšlenky pojem OHEŇ = toto vlákno.
Určitě to není nic neznámého, nic zcela nového, přesto... ... .
Eduard Tomáš - Paměti mystika /odkaz na video vkládala v jiné souvislosti Merit - podívala jsem se, Eduard mě zaujal též/.
Ty myšlenky /je tam zmínka o ohni - resp. je zmíněna záře, která nespaluje - třeba Ti to bude k něčemu/ - kopíruji:
Myslíme na Boha v našem duchovním srdci, na toho, který je nejen v nás, nýbrž všude, a kterého nazývají mnoha jmény, i když je to pořád jeden a tentýž. Je to naše nejvyšší jáství. Brunton je proto nazval overself, nadjá. A když se schylovalo k válce s Hitlerem a Československo bylo první na ráně, dal nám pokyn: "V přítomné době si přeji, abyste chovali myšlenku na nadjá, jak vás zahaluje a ochraňuje duchovně i materiálně a jak vám dává absolutní bezpečnost a ochranu. Tuto myšlenku chovejte neustále!" Dělali jsme to celou válku, ba i potom, a učili jsme to kdekoho. I děti se tím těšily a chránily. Představovaly si, že to nadjá je živé - a ono také samozřejmě je - a že z něho vycházejí paprsky světla, jakési živé záře, která nespaluje, ale uklidňuje celou naši bytost a přitom ji trvale chrání ode všeho zlého. Říkali jsme tomu "vajíčko". To proto, že se člověk stále cítil být v ochraně boží jako ve skořápce, která k němu nepropustila nic, co by mu mohlo škodit nebo ublížit. Je psáno ve védách: "Nejlepší cvičení je stále si uvědomovat Já." A o to v tomhle cvičení vlastně šlo a přitom nás to ještě chránilo. Později jsem zjistil, že "vajíčko" je možno rozšířit do nekonečna a že potom je, jak je...
|
| |
Maty
26.11.11
13:00
Nereg.
IP: 77.48.243.* | Pochopení variability v celku, oheň očišťuje od starých zvyků a vzorců - můj pocit z toho, cos napsal |
| |