 m.v.
10.08.14
12:27
Nereg.
IP: 77.78.117.* | již několik dní řeším otázku vztahu, změny zaměstnání i vnitřního neklidu v duši. Ať se na to dívám prakticky, citem, nikde nemůžu najít tu správnou cestu. V pátek v noci při pročítání věštírny jsem měla velmi neobvyklou návštěvu. Vlétl mi sem kaloň, byl celý popletený a taky dlouho nemohl najít cestu ven. Byl na tom jako já, jen nevím, proč zrovna netopýr. Má to nějaký skrytý výraz? Popravdě ve mně vyvolal spíše pocity nepříjemné než naopak, jen tu cestu z toho bludného kruhu mi zapomněl ukázat, i kdž ám ji nakonec našel  |
| |
Nike.
10.08.14
14:44
Nereg.
IP: 37.48.34.* | To je spíš pověrčivost, asi tak na úrovni černé kočky přes cestu...
Tak, jako se nemůžu domnívat, že kvůli mně začnou kočky chodit výhradně po střechách, když jsem v pohodě, tak je nesmysl věřit, že by se tak nestalo s netopýrem. Co když nezabloudil, to tvrdíš Ty. Co když byl jenom zvědavý, co to tam je za neznámou jeskyni? Na to je příliš dobře vybaven, než aby skutečně bloudil. Pro mě jsou tedy znamením rozhodně jiné věci :) Například reprezentativní vzorek návštěvníka Věštírny o lecčems vypovídá :)
Jsi to Ty, kdo má potřebu si z toho vzít, co chceš. Vybrala sis, že bloudí, ale nakonec cestu našel.
Jestli Tě to zajímá, tak v řeči symboliky nevědomí představuje netopýr temnou stránku duše. To, co jsi popsala, však ukazuje spíš na zacyklenou mysl.
Tak začni třeba jen přáním. Můžeš jen tak jsi, nebo jestli potřebuješ rituál... tak trochu "začaruj" :) Dnes je superúplněk, padají hvězdy... pokud tedy přes oblačnost něco uvidíme... , ale i tak vyjdi ven (či kdykoliv jindy), běž přes křižovatku, kterou chodíváš a tam řekni Bohu, že nevíš, jak dál. Přej si, aby se to vyřešilo tak, jak je pro Tebe dobré, ale jinému neublížilo." Třeba... Anebo si to jinak pojmenuj :)
A pak to pusť. Neupínej se k výsledku, nečekej na něj, jen důvěřuj životu, že něco se stane a že Ty rozhodně nevíš, co pro Tebe dobré je. To, co si myslíš teď, by Ti historie vůbec nemusela potvrdit.
Samozřejmě musíš vyjít tomu naproti skutkem, ale čím méně lpění na čemkoliv, tím líp. Jestli teď hned nedokážeš hnout s těmi konkrétními problémy, jen je přijmi tak jak jsou, neodmítej to, chvíli nech být, a změň zatím něco jiného, co s tím přímo nesouvisí. Vyšli signál, že jdeš dál. To může být cokoliv. Vypadnout na chvíli někam, zkusit nový sport, tancování, vzdělávání, četba... co dobrý skutek?:D.
Každopádně doporučuju meditace. Ty jsou právě o vypnutí mysli, aby Ti mohla ppřijít odpověď od Vědomí. Zkrátka, věnuj se trochu sobě.
Pokud dojde k rozchodu, věz, že spousta lidí by potvrdilo, že se nejvíc posunuli v dobách, kdy byli sami.
|
| |
m.v.
10.08.14
17:02
Nereg.
IP: 77.78.117.* | děkuji ti. Věř, že jeden velmi bolestný rozchod mám za sebou a opravdu mě posunul o velký kus vpřed a hlavně mě naučil pomáhat druhým, je to od té doby moje práce a dělám to denně, víc jak 10 let, ale taky velmi a velmi mě to vysiluje. Máš pravdu, možná postačí jen změna úplně něčeho jiného co přinese potěšení mě. Děkuji ti a neboj, určitě si při svém přání budu hlavně přát, ať neublíží nikomu. Tohle mě naučil můj minulý rozchod a život zase začal být mnohem krásnější, jen nezapomínat taky na sebe  |
| |
Nike.
11.08.14
00:28
Nereg.
IP: 37.48.33.* | Proč bych nevěřila ? :)
Jen se ještě zdržím u toho pomáhání, na které jsi dala důraz...
Já to s tím dobrým skutkem napsala hlavně proto, že to prostě udělá největší radost tomu pomáhajícímu samotnému. Jinak ano, pomáhat by si lidi měli, pokud před tou situací stojí a můžou, jasně... Nebylo to moralizování, či co.
Často se taky stává, že si lidi najednou usmyslí, že se slavnostně vydají pomáhat lidem jak spasitelé, přičemž je to spíš útěk od sebe sama a potřebovali by v prvé řadě vyřešit sebe. Brzy pak zjistí, že je to strašně ničí. Může v tom být mnohem více ega, než to vypadá, může v tom být naprosto zbytečné sebeobětování, kdy hrozí, že brzy budeš nepoužitelná a už pak nepomůžeš nikdy nikomu. I empatie je dvousečná zbraň. Na jedné straně je to úžasné, když se dokážeš vžít do někoho a pochopit, ale na druhé straně se Ti může stát, že tak trochu žiješ životy jiných, které Ti nepatří, na úkor svého. A teď kolikrát pro koho? Kolik lidí dělá, že se Ti přijde vyplakat na rameno, vysypou do Tebe svůj bordel, nechají se povzbudit, poradit... jim se uleví, Ty jsi z toho několik dnů unavená, a až je ten dotyčný znova plný, tak se to opakuje. Lidi jsou kolikrát sobci. Viděla jsem i citové vydírání poukazováním na empatii někoho jiného. Já jsem si kdysi taky tohleto začala hlídat. Jak soukromě, tak pracovně. Mám dvě zaměstnání, ten vedlejšák se taky týká pomáhání, tak to znám. Jen výjimečně nemůžu jinak a dám i ze sebe, jinak pokud možno přebytky :)
Já prosímtě neříkám, že to a ono musí být Tvůj případ, dala jsi příliš málo informací, než abych to mohla tvrdit, ale tak celkově je toto téma k zamyšlení.
Vybavuje se mi taková analogie z letadla: při kritické situaci by letuška dávala pokyny, aby si kyslíkovou masku nejdříve nasadili rodiče sami a teprve pak obsloužili děti. Každý rodič má totiž tendence chovat se přesně naopak. Je ale jasné, proč nejdřív sobě...
Zkrátka, nebyla by to ostuda, kdybys tu práci raději pustila, pokud je to tak, jak píšeš. |
| |
m.v.
12.08.14
07:11
Nereg.
IP: 77.78.117.* | díky, snad máš pravdu. Možná jsem to opravdu moc přehnala s tím rozdáváním se. Možná stačí ubrat jen kolem sebe, pak by se to dalo unést v práci, nebo být s někým, kdo by dával a ne jen sál ze tmě. Nevím, ale budu o tom přemýšlet takhle |
| |
Dracizena
12.08.14
10:56
Nereg.
IP: 213.151.77.* | mv... Náš život a jeho každodenní děje jsou znamením a výkladem karetním.
Proto je znamením, i když třeba vlétne do pokoje motýl, ptáček a natož netopýr... kdo má vědění, umí číst z těchto momentů.
Netopýr symbolizuje temno a podle tohoto výkladu, určitě vydrž ve starém zaměstnání, které bude pro Tebe tím temnem, hoď za hlavu malichernosti ve vztahu, ale závažnosti řeš.
Nesleduj v práci rejpaly, splachuj ze sebe hnusné připomínky, jako hovínko do záchoda atd... vize je čarodějka, tak čaruj a s úsměvem...
Tvůj vnitřní neklid, ten je také tím temnem a co Ti netopýr chce říci?
Vypouštěj neklid z těla, které je Tvou Duší, vypouštěj ho vizuálně, jako když z těla, z Boží jeskyně, vylétávají netopýři do nočního prostoru a to je Tvé aurické pole...
Začni na sobě pracovat vizuálně...
Netopýra si cítila nepříjemně, ale vztah, zaměstnání, dnešní pocity, to vše Tě dnes také vrhlo do nepříjemné zóny a tak to nepříjemné vypouštěj z mysli, i z těla ven, jako toho kaloně.
Buď šamanem sama sobě... Blíží se k Tobě trasformační řád a proto tyto pocity... více u mě na meilu dracizena@seznam.cz
Neradí Ti mé myšlení, ale Tvůj Anděl hvězdný, mi pro Tebe radu diktuje...  |
| |
Nike.
12.08.14
21:39
Nereg.
IP: 37.48.36.* |
... "nebo být s někým, kdo by dával a ne jen sál ze mě."
Ano, hodnotný vztah má být vyvážený, oboustranný, ne aby jeden pouze bral. Nicméně, nicméně... .:) přesně, jak to tu Theodor čerstvě psal: miluju, abych byla milována? Dávám, aby mi bylo dáváno? Pozor na to.
Když se naučíš mít ráda sama sebe, nebudeš už pořád cosi očekávat. Očekávání je dokonalý zabiják všech vztahů a nedá se to ani nazvat láskou. A nebudeš už potom ani dovolovat, aby Tě někdo moc vysával. Čímž prospěješ nejen sobě, ale i jemu, protože to on se musí prostě učit.
P:S: Kdyby Ti chtěl Tvůj (!) anděl hvězdný něco poradit, diktoval by to někomu jinému?
|
| |
 Camie
13.08.14
13:14
Reg. před 2016
| ... m.v. - začít pracovat v pomáhajících profesích jako důsledek rozchodu, či čehokoli jiného, je cesta do pekla, ba hůř na psychiatrii. Po čase, kdy odezní okolnosti rozchodu, začne být ta práce velmi těžká, pokud na ni člověk není "dělaný". Určitě máte v práci programy na burn out a já vřele doporučuji začít to řešit velmi rychle. U Vás už je to docela akutní.Případně požádat o zařazení na jiný post. A připravit se i na možnost úplné změny místa. |
| |
m.v.
13.08.14
16:42
Nereg.
IP: 77.78.117.* | tuhle práci jsem začala dělat ještě před rozchodem a rozpadem manželství, strašně mě naplňovala a úplně jsem se v ní našla. Jen jsem ji po tom rozchodu dávala úplně vše. Nevím, možná se očekávalo, že to tak bude už vždy, ale to prostě nejde, postupem doby chcete zase začít trochu žít.Hledáte a nacházíte, že je i jiný svět, že i vy máte jiné zájmy, které vás začnou znovu bavit a přesto svoji práci děláte pořád správně dobře a naplno, jen už nějak nejde dávat úplně vše. Tolik jen vysvětlení proč to vlastně vnitřně řeším. Samozřejmě využívám možnosti supervizí s odborníkem, ale pořád chci věřit, že to není cesta do pekel. |
| |
|
Dracizena
13.08.14
20:30
Nereg.
IP: 213.151.77.* | Nike, nepleť se do komentáře jinému, když např.mému komentáři nerozumíš.
Nemáš na to své duchovní kouzlo, mi rozumět...
A Anděl Hvězdný je stvořitel a ten umí poslat i jiného člověka, aby pomohl bližnímu, když bližní nemá svou stříbrnou čakru roztočenou.
My lidé jsme přece částečkami ve stvořitelově těle a ty lidské částečky si musí pomáhat, aby stvořitelovo tělo bylo zdravé, asi jako v lidském těle by si měly pomáhat buňky... Chápeš tyto kroky? Nechápeš, protože jsi zlou částečkou v mezilidském těle.
My lidé tvoříme jedno tělo, mnozí to ale ví.
Nepřesvědčuji lidi, že jsem nosič světla, těm komu to mimozemské světlo předávám, sami si přijdou na to, co pro ně znamenám...
Máš své přesýpací hodiny neprůchozí a proto si nepřijdeš na to
podstatné... možná jednou, ale to už bude pozdě...
mv... ona cesta do pekla neexistuje, cestujeme jen svým tělem, které je kopií těla, řekněme, stvořitelova...
Je to cesta jen nahoru a nebo dolů a to je nádech a výdech a to je černá polarita a bílá...
KDYŽ SE CHCEME DOSTAT DO SVĚTLA, MUSÍME
TO SVĚTLO PŘINÉST DO PEKLA A ROZSVÍTIT
VŠECHNY TEMNÉ KOUTY SVÉHO TĚLA... a proto v pozitivitě řešíme i to, co vypadá temně a tím temnu dáváme světlo... |
| |
Nike.
14.08.14
05:55
Nereg.
IP: 37.48.33.* | Reptiloide,
to vlákno je o m.v., nikoli o Tobě.
|
| |
 Theodor
14.08.14
07:21
Reg. před 2016
| m. v.: Já se domnívám podobně jako Niké, že zabloudění netopýra do tvého pokoje, není jev závislý na tvé situaci. Na druhou stranu si myslím, že pocit, který z toho máš, je již zcela jistě obrazem tvé mysli. Co tím chci říct: Události nemají příčinnou souvislost, ale jejich obrazy v naší mysli ano. Stává se ti někdy při sledování filmu, že tě při nějaké větě zamrazí, protože tvoje mysl najde odpověď na otázku, kterou hledá?
Z toho co popisuješ je cítit tíseň. Uzavřená místnost, okno otevřené, ale ty ho nemůžeš najít, abys jím vyletěla (vnitřní neklid). Uzavřenost v místnosti (situaci) je ti nepříjemná.
Více než věštbou je tato událost reflexí tvých pocitů. Impulsem k hledání řešení. Možná by stačilo otevřít své smysly (sonar). Možná je čas nechat jít... Tady už se trochu ztrácím, napadá mě lpění (ublížená), krize z pocitu tikání hodin, které nemilosrdně ukrajují mládí...
Myslím, že znamením je cokoliv, co naše intuice za znamení považuje, ale ne ve smyslu věštby budoucnosti, ale definice našeho vlastního nitra. Podobně jako netopýr, i ty tu cestu najdeš, pokud k tomu vyvineš dostatek úsilí a zapojíš všechny smysly. |
| |
Camie
15.08.14
21:09
Reg. před 2016
| ... m.v. supervizor je fain, dokáže pomoc s nadhledem či vhledem do situace, ale nemůže jít někam, kam ho nepustíš. Pomáhajících profesí je háfo a supervizorem může být taky kdokoli, klidně jen člověk, který dělá práci o něco dýl jak Ty. Pokud je Tvým supervizorem psycholog a nezačala jsi s ním řešit svou situaci, tak začni.
Já Ti nebudu radit, abys vyměnila zaměstnání. V tomto oboru je velmi těžké práci najít, jedině že bys z oboru odešla úplně, i to jde. Spíš si sedni a znovu zvaž priority a narovinu si v práci postav mantinely, přes které už teď nepůjdeš. Např. místo radění po netu půjdeš na víno s kámoškou. Víš, vzpomněla jsem si na Tebe, když jsem četla jeden takový přeposílající mail, který byl o uklízení a byla v něm myšlenka - přestala jsem o víkendu uklízet 8 hodin, jen aby mě nepomluvili a raději šla ven na výlet, protože mé přátelé spíš zajímá, co jsem prožila, ne jestli mám na nábytku prach. |
| |
m.v.
15.08.14
23:43
Nereg.
IP: 77.78.117.* | děkuji vám oběma za pár dobrých rad.
pro Theodora: reflexe pocitů - asi ano, máš pravdu, bloudím v kruhu, čeho se vzdát - práce, která mě vysává, vztahu, kdy ten druhý nechápe, že chceš někomu pomáhat, protože se prý máme každý starat jen o svoje štěstí, nebo možná se vzdát obojího. Nevím, ale asi se raději a snáz teď vzdám toho vztahiu, protože takhle žít neumím a nechci.
- čas nechat jít - ublížená - to si nepřipadám, lpění na něčem možná na tom co mi pomáhalo, možná na vztahu, který mě stejně nenaplňuje, možná na obojím, ale obého se vzdát nechci. Krize z tikání hodin asi taky ne, protože ty moje už tikají hodně dlouho a tohle jsem si už vyřešila. Spíš to možná cítím jako poslední možnost zkusit v práci něco nového, nebo jen posunout jinam to, co jsem posledních víc jak 10 let dělala. Možná bude opravdu stačit jen stanovit si ty meze, ale tam mám velký problém, posunuju je neustále dál a dál, protože si myslím, že je to tak správné a když si to uvědomím a začnu ty meze zase posunovat zpět, začnu narážet na problémy, protože všichni kolem mě si zvykli, že ty meze mám dál než oni.
pro Camii - mám skvělého supervizora, opravdu odborníka. Nemyslela jsem tím jen manažerskou supervizi se svým nadřízeným, ale opravdu psychologa. Máš pravdu, nerada nechávám někoho kouknout do svého soukromí, nerada o něm hovořím a trvá dost dlouho než něco o tom všem komukoli řeknu. Možná je to jen hloupý pocit, že mi někdo řekne, že jsem si to zavinila sama. Možná jen nedůvěra v někoho jiného (asi pozůstatek mého minulého vztahu), tenkrát mi zůstali děti, jejich problémy, jejich starosti a moje snaha umožnit jim studovat i když bývalý manžel to považoval za zbytečnost. Možná to odsud všechno pramení, protože když budu doma jen sedět, uklízet nebo chodit s kamarádkou na víno, je to ztráta času. Ještě po práci jde dělat další práci ano jsem workoholik, k tomu už jsme se supevizorem došli dávno, ale velmi těžko se to mění. Nejhorší pocit je, že potom už to člověk nedělá proto, aby vydělal dost peněz na studia, ale protože musí. Na tomhle pracuji, tím jsme začali, teď prostě hledám cestu co vlastně dělat, aby to byla zase radost. Mám určitě i ty radosti, mám 3 vnoučata, ale 2 jsou ještě malé, s tou třetí si to umím užívat, ale pořád tam někde je ten pocit, že to nestačí.
Tolik jen něco víc o sobě, opravdu toho dnes už víc napsat nechci, i takhle jsem vám napsala víc, než jsem chtěla. Ale oběma vám upřímně děkuji za to, co mi jste napsali. |
| |
Theodor
16.08.14
10:18
Reg. před 2016
| m.v. s těmi mantinely souhlasím. Lidé si hodně rychle zvyknou na nové hranice, pokud je to pro ně plus, ale pokud jim chceš ubrat, tak jsou někdy až zlí. Já jsem třeba udělal chybu, že jsem dopustil, aby se z přátel nebo jejich příbuzenstva stali "pacienti". Pokud mi zazvoní telefon, je mi jasné, že někdo potřebuje někoho vyšetřit. V současné době se snažím ty hranice vrátit do mezí etického kodexu: "Přátelé, rodinu a známé nevyšetřujeme a neléčíme." Dobří přátelé to chápou, ti méně blízcí jsou někdy až agresivní, ale po asertivním odmítnutí už se neozývají.
Pokud tě to vysiluje hrozí, že to povolání úplně opustíš. Není to škoda? Není lepší prostě jen přijmout opatření? Po 40 roku života se člověk už obtížněji adaptuje na novou profesi a po 50 roce života je to ještě komplikovanější. Možná si vzít 3 měsíce neplaceného volna a někam odjet a pak se na situaci znovu podívat s odstupem. |
| |
Camie
16.08.14
21:44
Reg. před 2016
| ... m.v. děkuju, že jsi se otevřela. Někdy je to snadnější, když Tě nikdo nezná. Jsi jen anonym, bez tváře. Kolikrát lidé u psychologa zatajují důležité informace proto, že se stydí. Strach z toho, co si o něm bude myslet. A přitom psycholog je rád, že to ví, že může pokračovat v práci a že klient se posouvá dál.
Ano, máš ukázkový "musturbační" syndrom. Tedy syndrom "musím". Proto zkus věci, které si myslíš, že dělat musíš, jednou neudělat. Co se stane.
Mantinely jsou dobrá věc, ale jak píše Theo, počítej s tím, že to vyvolá nevoli okolí. Když dáváš, každý má nataženou ruku, když nedáš, tak Tě klidně nakopnou. Ale to je jejich problém, ne Tvůj. Pokud Ti to pomůže, klidně po dovolené vejdi do práce a oznam, že je tu nová m.v. a přichází změny, které se jim nebudou líbit. Ale musí si zvyknout.
To, že máš pocit, že Ti něco schází je důsledek toho všeho. Někam se ženeš a nevíš kam. Chceš víc, protože jsi zatím nestihla všimnout, co vlastně máš. Zastav. Zavři oči, dýchej a pak se rozhlédni. Budeš překvapená.
|
| |
Camie
16.08.14
21:44
Reg. před 2016
| ... m.v. děkuju, že jsi se otevřela. Někdy je to snadnější, když Tě nikdo nezná. Jsi jen anonym, bez tváře. Kolikrát lidé u psychologa zatajují důležité informace proto, že se stydí. Strach z toho, co si o něm bude myslet. A přitom psycholog je rád, že to ví, že může pokračovat v práci a že klient se posouvá dál.
Ano, máš ukázkový "musturbační" syndrom. Tedy syndrom "musím". Proto zkus věci, které si myslíš, že dělat musíš, jednou neudělat. Co se stane.
Mantinely jsou dobrá věc, ale jak píše Theo, počítej s tím, že to vyvolá nevoli okolí. Když dáváš, každý má nataženou ruku, když nedáš, tak Tě klidně nakopnou. Ale to je jejich problém, ne Tvůj. Pokud Ti to pomůže, klidně po dovolené vejdi do práce a oznam, že je tu nová m.v. a přichází změny, které se jim nebudou líbit. Ale musí si zvyknout.
To, že máš pocit, že Ti něco schází je důsledek toho všeho. Někam se ženeš a nevíš kam. Chceš víc, protože jsi zatím nestihla všimnout, co vlastně máš. Zastav. Zavři oči, dýchej a pak se rozhlédni. Budeš překvapená.
|
| |
m.v.
16.08.14
22:18
Nereg.
IP: 77.78.117.* | pro T. - díky za radu, krásnou, ale dost neuskutečnitelnou 3 měsíce? to si vůbec neumím představit, já za celý život neměla víc jak 2 týdny dovolené vcelku, posledních 20 let jsem neměla neschopenku a dny kdy jsem nebyla v práci bych asi spočítala. Možná by stačily 3 týdny někam utéct, ale zatím ani nevím kde ty tři týdny vzít. Za celou tu dobu jsem nestihla nikoho naučit svoji práci, kolegyně se hrozí toho, že bych zůstala doma 14 dní, moji nadřízení už vůbec o té možnosti ani neuvažují. Jak jim posunout ty mantinely a přitom o tu práci nepřijít, abych se vůbec měla kam vrátit? To se zase vrátím na začátek, jestli nehledat jinou, jenže potom už by to rozhodnutí nebylo moje, ale jejich.
|
| |
m.v.
16.08.14
22:41
Nereg.
IP: 77.78.117.* | pro C. - ano, máš pravdu, opravdu žiju ve světě "musím" , ale hlavně v práci. Doma už jsem se to naučila, pokud se to týká mě, nemusím právě teď, protože vím, že to lze udělat i jindy. Občas i zastavím a těším se z toho, jak úžasné mám děti, jak krásně bylo a zase bude s kamarádkou v divadle, jak jsem si užila pár krásných hodin s vnoučaty. Ale nesmí nikdo přijít a poprosit o pomoc, to potom zase musím a a přemýšlím kdy to stihnout a i noc je dost dlouhá na to abych pomohla až si užiju těch dětí a vnoučat. Nenaučila jsem se říkat ne, mám důležitější věci, vždycky se vzdám raději těch svých radostí, než někomu odmítnout a to přestože vím, že si to dotyčný ani nezaslouží. Já jsem asi vážně divná, teď si dokonce uvědomuju, že když má být něco hotové v úterý, tak raději na tom budu dělat v neděli, protože co kdyby se mi v pondělí něco stalo a já to nestihla. Já jsem fakt asi blázen... ... ... ... |
| |
Theodor
17.08.14
09:00
Reg. před 2016
| m. v. neber to jako doporučení, ale trochu se zamyslím. Uvažuješ o tom, že skončíš, protože už to dál nepovažuješ za utáhnutelné. Zároveň by ti - možná - pomohlo na čas vypadnout, protože bez odpočinku jedeš nonstop. Pokud jsi opravdu odhodlaná odejít, zašel bych za šéfovou a řekl bych toto "Mám svou práci rád, ale jsem vyčerpaný a potřebuju 3 měsíce neplaceného volna, abych si mohl utřídit myšlenky a odpočinout. V současné situaci se obávám, že nejsem schopen svou práci dál vykonávat precizně a bojím se, že jí budu muset změnit velmi brzy, dokud ještě platí nabídka, kterou jsem dostal. Můžete mi to volno dát?"
Je to skok do prázdna, ale uvede věci do pohybu. Je to cesta ven z místnosti, byť se do ní možná zase vrátíš. |
| |
 Merit
18.08.14
18:19
Reg. před 2016
| ahoj m. v. ..
jednoduse .. co potrebujes a co vlastne chces? .. jak chces, potrebujes zit? ..
mej se krasne :-)   |
| |
Camie
20.08.14
20:54
Reg. před 2016
| ... m.v., to, co radí Theodor je neproveditelné. Mu by to prošlo, protože lékařů je málo, ale u pomáhajících profesí Ti garantuju, že za 3 měsíce už by ses zpět nevrátila. Neměla bys kam. Otázkou je, jestli by to bylo dobře.
Já už Ti víc pomoct tady nemůžu. Teď je to na supervizorovi a hlavně Tobě, neboj se mu víc otevřít a začít víc pracovat na těch mantinelech. Také si uvědom, že spousta lidí, kteří Tě o pomoc žádají toho jen využívá, protože ví, že jim neřekneš ne a naopak pokud uhýbáš rodině na úkor cizích lidí, může se ta rodina jednou obrátit zády k Tobě, že když Ti byli přednější cizí ... a ti cizí Tě utěšit nepřijdou. Přeju moc štěstí. Pokud uděláš nějaký pokrok, na který budeš pyšná, dej vědět. |
| |
m.v.
29.12.14
18:41
Nereg.
IP: 77.78.117.* | tak po čtvrt roce hodnotím. Nevím, pořád jsem na cestě hledání, ale nějaké ty kroky jsem přece jen udělala. V práci jsem zůstala, protože to je opravdu zatím pořád to, co mě přece jen naplňuje. Ukončila jsem vztah s přítelem, který asi opravdu budoucnost neměl. No a tím mám vlastně víc času na děti i vnoučata. Jen v práci si víc hlídám dělat svoji práci a nebrat na sebe víc než musím. Ano, jsou věci o které jsem přišla rozchodem, ale možná bych ukvapeným rozhodnutím skončila i v té práci a později i s přítelem. Takhle mi zůstala ta práce a tím i nezávislost. Hodně si hlídám i soukromí a učím se říkat ne, je to těžké, ale občas je to obrovská úleva. Život sice není růžový, ale co, stejně nemám růžovou ráda. Navíc mě trochu přibrzdily zdravotní problémy, a tak prostě řeším zdraví a když to jinak nepůjde, tak se to v té práci konečně bude muset někdo naučit, protože i já mám jen jedno. |
| |