 Macetka
26.12.14
23:03
Reg. před 2016
| Mám dotaz ohledně mé budoucnosti. Myslím, že nejsem žádný pesimista, ale mám nějaké blbé období kdy momentálně nevidím budoucnost růžovou a jsem tak nějak nespokojená.
Už 8 let jezdím na půlroční stáže do Řecka, kde pracuji v hotelu. Jsem tam moc spokojená a je to pro mě ráj. Problém je v tom, že je to v oblasti, kde je po letní sezoně těžké sehnat práci na zimu a vůbec život v zimě je tam dost odlišný než v létě. Začala jsem při studiu střední školy a jezdila i při studiu VŠ, což nebyl problém. No poslední 3 roky kdy už mám po škole to problém je. Horko těžko práci hledám - zatím jsem vždy našla (momentálně jsem ve fázi hledání), ale prostě tu nejsem šťastná a nikdy to nebyla práce kvůli které bych tu byla ochotna zůstat. Krom toho jsem měla (a i mám) okruh dobrých kamarádek, ale všechny si našly vážný vztah, manželství... nej kamarádka už má dítě (což je normální), ale tím (jim)odpadlo bezstarostné období a čas který mohly věnovat mě. Což všechno chápu, ale cítím se tak nějak sama.
Dále se má nespokojenost odvíjí nejvíce od toho, že miluji člověka (Ital - Francesco 1.4.1990 který v Řecku pracoval přes sezonu)kterého nevím jestli někdy uvidím - byl tam sice 3 sezony po sobě, ale teď nevím zda se chystá... vyjde mu to. Nikdy jsem mu své city nedala najevo, protože to dle mého bral jako románek a já ho nechtěla ztratit tím, že po něm budu chtít vztah... .tohle je věc která mě nejvíc trápí, absolutně ho nedokážu dostat z hlavy.
Tak mě tak zajímá jak to se mnou bude ... .momentálně se v květnu chystám do Řecka, chtěla bych to zkusit i přes zimu, ale tak nějak cítím, že přestože jsem tu teď něšťastná tak jednou (do dvou - tří let) bych se chtěla usadit v Čechách.
Dále zda tam bude Francesco (1.4.1990)
A za další zda potkám nějakou opravdovou lásku a budu mít trvalý vztah/děti?
Předem moc děkuji :), Markéta 21.3.1989 v Mostě ve 23:10 |
| |
 Theodor
31.01.15
13:17
Reg. před 2016
| Do věštění se tu nepustím, ale otázka: máš na Francesca nějaký kontakt? Mail? telefon? Jestli ano, proč se nezeptáš třeba jeho? |
| |
Macetka
31.01.15
14:53
Reg. před 2016
| Ano, mám FB, číslo... .kdybych neměla strach a nepřipadala si, že dolízám, tak mu i napíšu. Myslím, že mu nemůžu být lhostejná, ale stejně nevím co přesně ke mě cítí. Ať už cítí nebo ne, pravdu mi neřekne - bude si hrát na tvrďáka a zahraje to do outu. Projevování citů a hlavně těch okolo lásky není jeho silnou stránkou, na druhou stranu si říkám - já ho šíleně miluju a přesto se neprojevila (ze strachu abych o něj nepřišla), i když musí tušit, není snad úplně citově retardovaný. Jinak kontaktoval mě sám v březnu před naší poslední stáží a zajímal se zda pojedu, pak mi za týden psal, že poletí, setkali jsme se a samozřejmě to zajiskřilo. Na druhou stranu - on vypadá pro ostatní jako suverén a dělá spoustu bláznivých a odvážných věcí... přesto než došlo k tomu, že jsme si spolu opět něco začli, napsal mi na FB o mé tel. číslo (v době kdy už jsem byla na Rhodosu) a kdy spolu někam zajdeme, přitom jsme se viděli několikrát denně (pracovali jsme na stejném hotelu). Každé setkání bylo z jeho inicicativy (ano, já pořád hypnotizovala telefon a doufala, že se ozve... ale prostě nemám odvahu na odmítnutí). Stejně tak vím, že žárlí a nelíbí se mu přítomnost jiného kolem mě (měla jsem možnosti si ověřit)... .ale stejně se chová tak, že tomu nerozumím a do toho můj poslední den, hodina před odletem - všichni se se mnou loučili, on několikrát kolem mě prošel a skoro se díval do země... viděla jsem, že se semnou loučit nechce, tak jsem za ním ani nešla. Strašně mě to mrzelo a mrzí a věřte, že kdybych věděla že popravdě odpoví - zeptám se. |
| |
Theodor
31.01.15
15:47
Reg. před 2016
| Já v těchto situacích radím nebát se a otevřít srdce a přinést ho tomu druhému na dlani. Co lze stratit? Z napsaného je cítil velké trápení, to šroubování v hrudníku, které žene slzy do očí. Naděje, která ale tepe bolestí. Odmítnutí může bolet, ale budete vědět, na čem jste. Nemusí to být nutně vyznání lásky až za hrob. Volil bych něco ve stylu:
"Čau Francesco, pojedeš letos zase? Já ano a nějak mi scházíš, myslím, že jsi se mi dostal pod kůži víc, než jsem původně chtěla a pořád na tebe myslím, jaké by to bylo, kdybychom našli cestu být spolu víc. Jestli nejedeš, tak na tebe aspoň budu vzpomínat. Líbá tě xy... "
to je poměrně jasná informace, se kterou nějak naloží, zároveň v tom není úpěnlivá prosba aby se stal vaším manželem. Za pokus to stojí. |
| |
Macetka
31.01.15
19:34
Reg. před 2016
| Asi nad tím moc přemýšlím... přesto co když neodepíše vůbec (čehož se bojím nejvíc) a nakonec ho tam přesto potkám? To se budu modlit abych se propadla někam hluboko, je to takový pocit potupy a marnosti. Sama nechápu jak jsem se mohla tak moc zamilovat, že mě již 3 roky nikdo jiný nezajímá, možná už je to posedlost... rozhodně nemám problém s nezájmem mužů, přesto si nemůžu pomoct a nikoho jiného nechci. Uvidím jestli někdy seberu odvahu a zkusím napsat, ale vím, že teď to nebude... spíš pořád doufám, že se ozve on. |
| |
Theodor
31.01.15
20:30
Reg. před 2016
| Pokud neodepíše vůbec, řekne toho vlastně víc, než kdyby odepsal. Řekne: nestojíš mi ani za to, abych ti zrale odepsal na otevřené srdce, nebo na to nejsem zralý sám. V každém případě to bude znamenat, že tuto kapitolu máš uzavřít. Na světě není jen jediný "karmický" partner. je jich celá řada! Času ale není nazbyt a neúprosně běží. Přijmi Francesca jako hezkou vzpomínku, přeměň ho ve své mysli na fotografii, nech jí zešednout a popraskat, pak jí polib a přilep do alba v imaginární knize. S úsměvem na rtech a hřejivým pocitem si vizualizuj, jak jí zakládáš do archivu, naposledy jí pohladíš a vykročíš ven do čerstvého dne... |
| |
Macetka
31.01.15
23:15
Reg. před 2016
| Uvidíme... sama vím, že tohle nemá budoucnost. Každopádně se od něj moc těžko odpoutává a vlastně se mi ani moc nechce ještě. A nevím jestli jen doufám nebo i cítím, že ho ještě uvidím... .zjistím to nejdéle v dubnu a když se nesetkáme, budu doufat, že mi do cesty vstoupí někdo nový :) |
| |
|