Každý můžeme jít vlastní cestou. Naslouchejme svému srdci.Další myšlenky ...
„ Můj vyvolený si mě všimne. ”
Nedůvěra je moudrost hlupáků.
Jediný člověk, který se chová rozumně, je můj krejčí. Bere mi znovu míru pokaždé, když k němu příjdu. Jiní lidé však mají stále mou starou míru a myslí si, že se bude stále na mě hodit.
Ženatý muž smí prováděti, co mu libo, jestliže jeho choť nic proti tomu nenamítá. Naproti tomu, vdovec nemůže být nikdy dosti opatrným.
Jsou muži, které má kdekdo za hotové ošklivce, a přece jim to sluší lépe, než leckterému krasavci. Bývá to tak zvláště u umělců.
V důsledku tlaku vnějších okolností jsem ztratil panictví, až když mi bylo spíše třicet než dvacet, a to stačí, aby na muži po zbytek jeho života zůstalo něco svatozáře.
Důvody, proč se některé krásné ženy nemohou provdat, mohou být dva: Buď příliš často říkaly ne nebo příliš často ano.
Nemáme právo být šťastni, jestliže štěstí nerozdáváme, stejně jako nemáme právo užívat bohatství, které jsme nevytvořili.
Až jednou v honbě za štěstím, je opravdu najdete, podobně jako stařenka hledající brýle, zjistíte, že vám štěstí sedělo na nose.
Už nemáme právo konzumovat štěstí, aniž bychom ho produkovali, právě tak jako nemáme právo konzumovat blahobyt, aniž bychom ho sami vytvářeli.
Jediný člověk, který se chová rozumně, je můj krejčí - bere mi znovu míru pokaždé, když k němu přijdu.