Pracujeme, abychom žili, nežijeme, abychom pracovali.Další myšlenky ...
„ Mé tajemství nebude odhaleno. ”
Člověk je závislý na svém prostředí a nemůže se dokonale izolovat. Není však třeba se umíněně izolovat, aby byl člověk sám sebou.
Úcta k člověku, láska k bližnímu má být konstruktivní silou, a nikterak filantropickou slabostí.
Člověk je v podstatě bytost s těmi ostatními nespokojená.
Bližní vedle bližního spíše couvají před hlubinami smutku než před propastmi sobectví.
Je-li pravda, právo a spravedlnost na pochodu, pak teprve a skutečně je štěstím žití.
Lidé, z velké části, jsou světu prospěšní, ba jsou i jeho ozdobou. Ale jsou zase i z té druhé části: jaká úleva pro tento svět, když z jeho počtu o ně ubude!
Nemůžete jeden druhému důvěřovat? Pak si také nemůžete navzájem pomoci!
Budeme se raději všemi dýchajícími póry držet co nejúporněji milené marnosti života; nic nám ji, právě ji, nenahradí.
Mnoho dá člověku svět, ale když chce člověk dát něco světu, musí sedět na svém malém poli a dřít jako nádeník.
Představte si to ticho, kdyby lidé říkali jen to, co vědí.