8 největších chyb začínající čarodějnice
zpět
Četla jsem to v knize, takže to musí být pravda!
Symptom: Spoustu lidí je zpočátku odkázaných pouze na knihy, které jsou špatně přeložené, obsahují faktické chyby, bludné myšlenky a autorovy předsudky. Jelikož nemají alternativní zdroje, s nimiž svůj zdroj porovnat, nebo nedokáží zhodnotit důvěryhodnost té které knihy, v dobré víře nesmysly hlásají dál. Úplně první kniha většinou bývá zdrojem takového nadšení, že čtenář ji zbaští i s chlupama.
Prevence: Kritické čtení. Buďte přirozeně skeptičtí a nechávejte si prostor pro pochybnost - a to i když čtete Čarovné zrcadlo. To, že se pohybujeme v oblasti duchovna neznamená, že jste odkázáni na cizí dobrou vůli a nemůžete používat rozum. Někde na své cestě každý pohan pochopil, že ne všecko, co si přečetl ve Velké modré lze brát doslova...
Umět si roztřídit zdroje a srovnat si to v hlavě, to je jeden z nejdůležitějších úkolů současného pohana a není to vůbec triviální úkol. Jak bude pohanství v naší zemi stárnout, bude více kritických zdrojů a zkušených lidí a přizpůsobí se tomu i produkce knih, ale zatím jsme stále ve fázi divokého západu.
Wicca je úžasná, musím se se všemi podělit!
Symptom: Entuziasmus. Vlastně to ani není chyba v pravém slova smyslu, protože člověk potřebuje na své cestě motivaci, ale počáteční nadšení může vést k jistým unáhleným závěrům a, ehm, trapným následkům. Pokud člověk navíc ještě pocítí kněžské povolání a nutkání angažovat se skupinově, může se nezralý entuziasmus zformovat do podoby misionářské horečky, potenciálně zničující začátečnické chyby, která ukončila spoustu nadějných drah - takže ji pojednávám zvlášť.
Prevence: Všeho s mírou. Nikdo z nás se tomu nevyhnul, ale někteří napáchali větší škody. Vaše babička vás pravděpodobně neiniciovala v pěti letech, nejste vtělením losinských čarodějnic ani dědici starověkého bratrstva, které pomocí magie chrání svět. Respektive, potřebujete získat lepší "aparát" na to, abyste dokázali hovořit o svých prožitcích s různými druhy lidí, kteří vždycky nebudou na vaší úrovni, nebudou používat váš jazyk a mohou vás ranit svojí reakcí.
Chvíli potrvá, než pochopíte vztahy mezi různými skupinami a individuální předsudky, které vůči sobě stoupenci různých směrů chovají. Je velká škoda, když začínající pohan přijde na fórum o magii (Magie je součástí pohanství, ne?!), tak položí otázku nebo se představí a je podroben zdrcující kritice. Podobným trapasům je možné se vyhnout tím, že zkrátka počkáme a lépe uvážíme, s kým se chceme podělit a jak se angažovat v komunitě.
Není moudré také na každého valit, že jste čaroděj/nice, to hraničí s provokací. Buďte uvážliví ve fázi počátečního entuziasmu a neberte na sebe závazky a nečiňte rozhodnutí, která by vám později mohla vadit. Američtí pohané, kteří si nechají vytetovat doprostřed čela ten půvabný srpek Luny, co měla hlavní protagonistka filmu Mlhy Avalonu, se neprávem podivují, proč to vadí jejich zaměstnavateli... Do této kapitoly také patří veškeré přísahy a svazující obřady.
Je třeba získávat lidi pro pohanství a sloužit komunitě!
Symptom: Misionářská horečka. Misionářská horečka se vyskytuje jen u některých pohanů, a nemusí jít o úplné začátečníky. V momentě, kdy se třeba po letech samostatné praxe dostanou do komunity, popadne je velká touha zformovat skupinu, něco dělat pro ostatní, pro pohanství, změnit kousek světa. Tito lidé často mají skutečné povolání ke kněžství, ale nedokáží s ním dlouho dobře naložit a třeba i několikrát vyhoří, než si uvědomí, jaké možnosti jsou reálné a najdou rovnováhu. Chronické přetížení, ztráta vlastního duchovního ukotvení, zklamání vedoucí až ke ztrátě víry a narušení vztahů, syndrom vyhoření nebo fanatismus a radikalizace - to jsou nejtypičtější zlé plody misionářské horečky, které mnozí musí okusit, aby přehodnotili přístup.
Na misionářské horečce je tragické, že na rozdíl od jiných chyb, probíraných v tomto článku, se jí lidé zbavují roky a některým se to vůbec nepodaří - ve svém úsilí budou pokračovat pod jinou hlavičkou, s jinými lidmi, pod jinou organizací a hledat problém někde venku - přitom je uvnitř. Tragika kněžského povolání spočívá v tom, že jakmile o něm víte, nevyřešíte ho tím, že se prostě stáhnete. Musíte najít optimální způsob fungování, který bude ku prospěchu všem. Sama jsem ho hledala několik let a přišel až v poslední době. Klíčovými pojmy jsou zde rovnováha dávání a braní, vzájemné obohacení a vědomí smysluplnosti. K tomu je potřeba si stanovovat realistické cíle a umět interpretovat tvrdá fakta.Zde přirozeně velmi pomáhá vzdělání v oblasti nových náboženských hnutí, psychologie malých skupin, obchodu, marketingu a PR, projektového managementu a dalších nauk, které si intuitivně osvojíte ve chvíli, kdy přijdete na ten správný modus vivendi. Je to proces, podobný prozření, kdy dokážete vidět reálný dosah a efektivitu vašeho snažení a sundáte si misionářské brýle - a také velmi úlevný pocit, jakmile se vzpamatujete z prvotní deprese. Např. lidé na vaši akci nepřišli proto, že jste špatní kněží, ale proto, že nebyla správně navržená, nedozvěděli se o ní a podobně.
Tady se dostávám na nepříjemnou půdu, protože většina pohanů v této fázi si samozřejmě neuvědomuje, že problém je s nerovnováhou, nastavenou na jejich straně, ne v lidech. Lidé vždycky byli a budou líní, konzumní, nepříjemní a neochotní. Proto je tak tragické se na ně fixovat na svojí duchovní cestě. Misionářům uniká zásadní poznání - totiž, že Cesta je vždy individuální, a ačkoliv nám různé skupiny a organizace mohou pomoci, někdy značně, tak jejich budování a zajišťování není totožné s vlastím duchovním životem a že pokrok a postup není podmíněn tím, že budeme mít skupinku společně praktikujících. Zní to možná neuvěřitelně, ale je to tak.
Prevence: Více pozorovat svoje motivy. Promýšlet věci a jejich fungování, klást si otázku "Je to realistické?" a zejména neustále mít na mysli, co je naším nejvyšším cílem - zřejmě není totožný s tím uspět ve svých aktivitách pro komunitu, a tudíž ho s klidem můžeme podřadit cíli vlastního duchovního rozvoje a hledat různé alternativní cesty, jak ho realizovat. Řešením, které typický fanatik mine, je nechat si poradit od zkušenějších, protože vždycky někde v dohledu je člověk, který už jedním kolem misionářské horečky prošel. Je potřeba být skromný a krotit ambice, brát vážně aspekt času a obrnit se trpělivostí, stále si klást otázku, kde se stala chyba a nesnažit se prorazit silou.
V případě velké touhy po skupině je potřeba se ovládnout a spočítat si, že pakliže si tu skupinu musíte sami vést a založit, protože jiná není, těžko z ní dostanete takovou satisfakci, jako kdybyste se jen přidali jako řadový člen do existující skupiny. Ve skutečnosti se ocitnete v roli přesně opačné, kdy lidé budou něco chtít po vás, protože demokratické uspořádání zřídka funguje a lidé se shlukují kolem lídrů. Zastavte se, vydechněte, vzdejte se pocitu, že všechno visí na vás. I kdyby tomu tak bylo, nebudete to přece dělat kvůli vnitřnímu citovému vydírání?
Chci všechno zkusit, čím ostřejší, tím líp!
Symptom: Lovení zážitků. Spoustu lidí si ujede na nezvyklých pocitech, které provázejí první rituální praxi nebo je začnou fascinovat temná zákoutí okultismu a dostanou pocit, že cesta ke zdatnosti v magii se dá nějak zkrátit přes "odbourání bloků" a "osvobození se od falešných, spoutávajících představ o etice v magii". Tato chyba se tedy často vyskytuje ve variantě černomagické či satanistické a odpovídá tomu i forma experimentů, ale i docela bílí čarodějové někdy neznají míru a rozhodí se nadmírou navštívených seminářů, vyzkoušených terapií, praktik a rituálů.
Prevence: Trpělivost a uvážlivost. Zkratky na Cestě neexistují a cesta do pekel je vždycky rovná a přímá. Stejně jako se chybující bílý mág snaží urputně zbavit všech "bloků" a dostat co nejrychleji nejdál, snaží se černý mág oprostit od falešných zábran a oba si nabíjejí ústa. Je snadné v určité fázi podlehnout dojmu, že "všichni ostatní" jsou pomalejší, příliš spoutaní, nic nechápou, že je potřeba se sedřít až na pomyslnou kost, abychom pokročili, že je potřeba jít na doraz, že už to nevydržíte, že v téhle konkrétní praxi je klíč a musíte ho za každou cenu získat. Podobným rozdivočením si může člověk slušně zavařit.
Určitá míra divokosti a experimentování k začátkům patří, ale neměla by nikdy přerůst v programové heslo. Poznání je všude, i mimo rituál, a přílišná orientace na zbavování se domnělých bloků je zpětně vytváří. K některým praktikám, jako je užívání drog nebo drsnějších extatických praktik či krve v rituále mohu říct jenom - lidé, mějte rozum. To, že to vypadá jako rychlejší nebo přímá cesta ještě neznamená, že ji dokážete projít, a pokud se na něco necítíte nebo máte pochybnosti, tak to prostě nedělejte, i kdyby v tom v okolí jeli všichni.
Tituly, stupně a iniciace, musím je mít!
Symptom: Okouzlení tituly a formálními zasvěceními. Ve variantě pubertální to má formu, že si je člověk typicky udílí sám a pak se diví, že není přijat (nezaloží-li ovšem vlastní sektu). U zralejších osobností se rozvine nerozumná fascinace řádovými hierarchiemi a představa, že můj život stojí a padá na tom, zda získám určité zasvěcení či přístup ke konkrétní tradici. Něco podobného se děje s "certifikáty" z různých kurzů.
Prevence: Zdravé sebevědomí. Udílet si kněžské a jiné tituly je jedním z největších lapsů, které většinou mají svůj původ v potřebě oslnit ostatní. Uvědomte si však, že jakýkoliv titul má jenom takovou hodnotu, jakou mu je ochotna přiřknout komunita - lidé se vždy nakonec rozhodují podle sebe. Touha něčeho dosáhnout je přirozená, avšak pozor na to, aby se ambice nezvrhly v zaměňování prostředku a cíle. Češi učinili různé zkušenosti se zahraničními organizacemi a řády, od blahosklonné ignorance a pohrdání až po nadšené misionářství (Chcete založit naši pobočku?!). Vždycky, když si někdo nějaké zasvěcení přivezl, vyvolalo to v našem malém rybníčku hotový poprask. Spoustu lidí pochybuje nad tím, jestli jejich samostatná a eklektická praxe má tu správnou "váhu".
Řešením je uvědomit si, že praxe nepotřebuje váhu nebo vážnost, ale plnit svůj účel. Tedy pokud například potřebuji zasvěcení, abych mohl vyučovat další lidi a jsem si jistý, že to chci dělat, je na místě o něj usilovat. Nakonec každý musí v určitém bodě začít realisticky rozlišovat zasvěcení vnitřní a vnější (formální), chápat, co a jak slouží jeho cílům a jak se adekvátně prezentovat. Tedy pokud nespadne do širokého sektářského podhoubí, které ho bude v tomto chování povzbuzovat - pak asi pomůže jedině čas.
Magie to řeší!
Symptom: Tajemné rituály, svíčky a kouzla, která jsou tak lákavá. Magie je mimo tento svět a proto jediná vyřeší můj problém.
Prevence: Střízlivost, racionalita, správná volba magického cíle, vláda nad vlastním životem. Je klišé svého druhu, že k magii a čarování se uchyluje mnoho neúspěšných lidí, namísto toho, aby své často do nebe volající problémy řešili. Setkávají se s nimi i profesionálové, kteří musí stále znovu trpělivě vysvětlovat, že ačkoliv divy jsou možné, nedělají instantní zázraky pro líné a neschopné lidi - duchové je mohou dokonce vytrestat.
"Když nedokážete peníze vydělat, nikdy je nemůžete vyčarovat." - Mágové tomu říkají stezky manifestace. Aby se cokoliv realizovalo v naší hrubohmotné realitě, chce to spolupráci z naší strany. Například: starat se o své zdraví, zevnějšek, neflákat se, investovat. Možná to v očích nadšeného začátečníka drasticky snižuje celé kouzlo okolo magie, ale magie opravdu nefunguje "jako kouzlo".
Tendence řešit magií zcela světské problémy, zkombinovaná se selektivní slepotou ohledně daného problému, má jeden ošklivý následek - neúspěšný rituál. Proč ošklivý? Z mých zkušeností právě neúspěšné, zcela selhavší a neúčinné rituály, prováděné na věci, na nichž mágovi velmi záleží, vedou k jednomu ze dvou velmi nepříjemných vývojů:
- Ztráta sebevědomí, nahlodání a ztráta důvěry ve vlastní magické schopnosti. - Mág musí vždycky vědět, co dělá a stát si za tím! Pakliže ne, dochází tím k oslabení vůle, která je nejdůležitější složkou mágovy osobnosti.
- Paranoia a ztráta Zraku. - Aby se magik vyhnul pocitu selhání, natáhne si přes oči roušku iluze, a začne tam ten úspěch vidět, i když není. Odborně se tomu říká blud či paranoia a tyto pojmy jsou i v magii na místě. Jak můžeme tvrdit, že se nám podařilo zpacifikovat nepřítele, který se odpotácel zvracet na záchod, když očití svědkové tvrdí, že tam šel normálně konat potřebu a žádným naším strašlivým kouzlem zasažen nebyl? Takový mág se pak odsouvá do říše iluzí o vlastní všemohoucnosti, která je tím menší a ujetější, čím větší je nesoulad mezi myšlením a realitou.
S výše popsaným hazardujete vždycky, když se pustíte do magické operace bez pevného záměru a absolutní vůle k výsledku. Kouzla nikdy nejsou zadarmo a měly byste se k nim uchylovat pouze, když máte jasný cíl a potřebu, ne proto, "abyste si to zkusili" nebo protože tenhle recept či rituál vypadá tak lákavě a dobrodružně, až se vám z toho ježí chloupky. (Viz: Předchozí bod.)
Internet, je tak úžasný!
Symptom: Internet je velký fenomén, který navždycky změnil naše pojímání světa a informací, a nese četná úskalí. Ať už je to "zasekávání se" na dlouhé hodiny, nebo získání pomýleného pohledu na základě online interakcí.
Prevence: Uživatelský rozum. Kdyby někteří z nás neudělali tu chybu, že si v začátečnickém nadšení (Viz: bod 2) založili stránky, dnes bychom tu žádné neměli. Kdybychom neřešili měsíce flame wars, neměli bychom žádné fórum a možnost komunikace. Mohu tedy pouze zdůraznit, že k Internetu je dobré přistupovat jako k nástroji, který může různě sloužit a
Potřebuju si toho tolik nakoupit!
Symptom: Nákupní horečka. Člověk najednou vidí všechny ty knihy a pomůcky a kurzy, které by chtěl / musí mít, že se mu z toho točí hlava. V horším případě vyhodí peníze za věci, které později sezná za neužitečné. Tento problém je široký a týká se celkově "věcí, které si myslíte, že potřebujete, a ve skutečnosti je nepotřebujete." Jistou formou jsou i výše zmíněná zasvěcení.
Prevence: Pragmatičnost. Uvědomte si, že magické služby, knihy a jiné statky nejsou v něčem v zásadě odlišné od jiných komodit, které kupujete. Tudíž by vám k rozvážení měl stačit selský rozum. Je to věcí zkušenosti a cviku. Magie nebo pohanství by vám vždycky měly přinášet více, než do nich vkládáte. Ať už je tou satisfakcí cokoliv. Tato úloha nemá triviální řešení. Všichni lidé řeší hromadění majetku, nákupní horečku a otázky s nimi spojené. Mágové nejsou výjimkou. Nejjednodušší rada je asi počkat, a pak si znovu položit otázku, jestli tu věc potřebujete. Není smutnější pohled, než na sbírku tarotů, knih a pomůcek, které nikdy nebyly využity...
Copyright fotografie: dall-e
Autorka článku Anima Noira pořádá i semináře - jejich přehled zde.
Články na podobné téma:
Rituál černé svíce na zažehnání nepřátel
Rituál na usmíření s partnerem
Kočka jako šamanské zvíře
Projevy psychického oslabení a jak jej napravit
Jak se lidé stávají jasnozřiví
Rituály a zvyky podzimní rovnodennostiDiskutujte o - 8 největších chyb začínající čarodějnice:
Nejnovější příspěvky z fóra:
