 Elwing
20.01.22
15:55
Nereg.
IP: 195.113.192.* | Byla noc, trápilo mě zdraví a nemohla jsem usnout. Naprostá depka. Najednou koukám – ocitla jsem se v jeskyni, osvětlené pochodněmi. Jednu stěnu jeskyně tvořilo moře. Venku byla noc.
Vtom vidím, jak strop jeskyně začal klesat a chystal se mě rozdrtit. Zároveň voda začala stoupat a chystala se jeskyni zatopit. To bych se utopila. Protože jsem ale tušila, že je to sen, napadlo mě, že bych se mohla přenést na nějaké utěšené místo. Vtom mi ale v hlavě promluvil hlásek: „Jestli to uděláš, nikdy se té úzkosti nezbavíš.“
Ale co teď?? Jak se honem zachránit??
A vtom se země stal drak. Opeřený drak, rozpětí křídel aspoň deset metrů. Barva peří šedá, černá, stříbřitá a bílá. Silnými křídly jsem rozrazila strop jeskyně a mezi gejzírem hlíny, kamení a sprškami jisker jsem vylétla vzhůru. Byl to úžasný pocit! Chvíli jsem letěla nad krajem, mávala křídly a byla jsem krásný, silný a svobodný drak!
Nade mnou tmavě modré noční nebe a na něm stříbrozlaté hvězdy. Pode mnou divoká horská krajina. Pohoří s malými zalesněnými vrcholky a průrvami mezi úbočími tak úzkými, že končily v temnotě a nebylo ani vidět jejich dno.
„Mohla bych někde přistát,“ napadlo mě. A vzápětí jsem uviděla na jednom vrcholku mýtinu. Přistála jsem a podívala se dolů. Čekala jsem, že uvidím dračí pařáty, ale místo nich jsem měla ženské nohy tak pěkné, jaké jsem nikdy neměla. Na sobě jsem měla bílý třpytivý háv a dlouhé zlaté vlasy skoro až ke kyčlím, jako nějaká víla nebo elfka.
Cítila jsem hluboké štěstí a harmonii, jako bych byla přímo stvořená z těchto pocitů. A taky vědomí síly a bezpečí. Vlastními schopnostmi jsem překonala nebezpečí smrti. Ten sen mi říkal: „Když jsi v ohrožení, bojuj jako drak! Sílu na to máš. A až budeš v bezpečí, pak můžeš být laskavá, šťastná a vyrovnaná.“
Do teď mi pomůže, když si vybavím tu sílu ve svých pažích… nebo křídlech?... když jsem rozbila strop jeskyně a svobodná a silná jsem letěla proti noční obloze.
|